Pocity
Pocity jsou výstupy naší vědomé mysli v okamžiku uvědomění bezprostřední fyziologické a tělesné reakce (emoce). Pocity jsou oproti emocím jemnější, ale trvají déle. Zajišťují přežití našeho JÁ z dlouhodobějšího hlediska.
Například štěstí je pocit a příslušná emoce je radost. Starost je pocit a příslušná emoce je strach. Nepřátelství je pocit, příslušná emoce je hněv, atd.
Narozdíl od emocí (z latinského emovere – vzrušovat), což jsou tělesné děje a neurochemické reakce, které nastavují organismus k akci. Velmi často jsou tyto reakce automatické, naučené a vychází z prastaré, limbické části našeho mozku. Něco vidíme, slyšíme, cítíme a už reagujeme, podobně jako býk na červený hadr.
Profesor Antonio Damasio, neurovědec působící na Univerzitě Jižní Kalifornie, to definoval takto: „Emoce se odehrávají v divadle těla, zatímco pocity v divadle vědomí.“
Pocit může být slabě vnímaná i obtížně pojmenovatelná emoce, myšlenka, vjem, případně jejich kombinace. Různé pocity jsou součástí lidského prožitku nebo i zážitku, tedy každého běžně prožívaného lidského života. Pocit obvykle vyjadřuje něco, co člověk neumí sám přesně pojmenovat a vyhodnotit a co on sám vnímá jak smyslově, tak mimosmyslově.
Některé pocity umíme pojmenovat dobře, zejména se jedná o pocity vztahující se k fungování našeho vlastního, tedy svého lidského těla. Často pociťujeme různé biologické a fyziologické potřeby (hlad, žízeň, chlad, teplo, nutnost vyměšování apod.) nebo fyziologické pochody (třeba bolest, nevolnost, závrať apod.) u netělesných pocitů je to již o něco složitější, ale může Vám pomoct Seznam pocitů.
Pocity hrají zásadní roli při tzv. nenásilné komunikaci, která vede k pochopení nikoli v nejhorším případě silnému nepochopení až konfliktu.