Focusing – vědomé propojení mysli a těla

Focusing je technika pracující s myslí a s tělem. Otcem techniky a zakladatelem psychoterapie orientované na focusing je Eugene Gendlin, žák Carla Rogerse. Vytvořil šestikrokový postup, který slouží k navázání kontaktu sama se sebou a se svými pocity.

Díky jednoduchosti a účinnosti je tato technika integrována nejen do psychoterapie, ale také do arteterapie, kde zvyšuje procento úspěšné léčby.

Focusing je na všímavosti (mindfulness) založený postup, který účinně snižuje stress a rozvíjí emoční inteligenci.

Může Vám pomoci:

  • zvládat zahlcujíci emoce, které doprovázejí např. konflikty ve vztazích, obavy ze selhání nebo ztrátu blízkého člověka.
  • uvolnit chronické napětí a nepříjemné emoce spojené například s emočním zraněním, ke kterému došlo v minulosti.
  • využít emoce jako rádce při důležitých rozhodnutích a být méně závislí na mínění druhých lidí.
  • méně se kritizovat a více přijímat svoji „nedokonalost“.

Focusing je na tělo orientovaný proces sebeuvědomování a emočního uzdravení. Člověk si prostě uvědomuje, jak se cítí – a pak se svými emocemi vede dialog, při němž hlavně naslouchá. Focusing začíná nějakým známým pocitem ve vašem těle, který se týká něčeho, co se děje i ve vašem životě. Pokud cítíte chvění v žaludku, máte-li promluvit na veřejnosti, nebo jestliže cítíte sevření na prsou, je-li před vámi důležitý telefonát, zakoušíte to, čemu říkáme „pociťovaný smysl“ – tělesný pocit, který má význam pro Váš život.

O technice

Základem techniky je práce s tělesnými pocity. Prvním krokem je proto uvědomění si těla v prostoru, ve kterém se právě nacházíme, a přenesení pozornosti na tělesné vnímání. Pokud přicházejí myšlenky nebo se začnou vynořovat nějaká velká témata, je vhodné je pro tuto chvíli nechat odplynout pryč, třeba v podobě mraků. Tělesné uvolnění a ponechání myšlenek bez většího povšimnutí přináší samo o sobě úlevu a je základem relaxace. Dalším krokem techniky focusingu je přizvání tělesných pocitů tím, že počkáme, co se v těle vynořuje za pocity. V dalších krocích se věnuje pozornost těm nejvíce výrazným nebo centrálním pocitům. Pocity sledujeme (např. pomocí seznamu pocitů), pojmenováváme, necháme k nim přicházet obrazy (ty je možné následně malovat) nebo gesta a dále s nimi můžeme pracovat, hledat jejich významy a dávat je do kontextu svého života.

Šest kroků techniky focusing

1. uvědomění si svého těla v prostoru, vyčištění vnitřního prostoru (např. pomocí pozorování myšlenek a snahy udržet jednu co nejdéle, resp. najít prostor mezi nimi); 2. sledování tělesných pocitů; 3. pojmenování pocitů a vyvstalých obrazů, vzpomínek a gest vážících se k tomuto pocitu; 4. sledování změny prožívání ve vztahu k myšlenkám a obrazům, jež se začínají vynořovat; 5. pojmenování pocitu; 6. vědomé myšlenkové zpracování toho, co se během práce s tělem objevilo.

 

„Focusing představuje proces naslouchání vlastnímu tělu jemným, vstřícným způsobem a připravenost přijímat zprávy o tom, co je pro Vás skutečně důležité. Jde o proces, při němž vyjadřujete respekt vůči moudrosti, kterou máte uvnitř sebe, a uvědomujete si onu nenápadnou rovinu vědění, jež k vám hovoří prostřednictvím vašeho těla.

Důsledkem naslouchání vlastnímu tělu je vhled, tělesná úleva a pozitivní životní změny. Lépe si rozumíte, cítíte se lépe a jste méně závislí na názorech druhých lidí. Zkrátka jednáte způsobem, který s větší pravděpodobností povede k životu, o nějž stojíte.“

Ann Cornellová, Síla focusingu